Jak se vyznat ve světě hmoždinek

Chystáte se připevnit poličku nebo skříňku na zeď? Pokud ano, neobejdete se určitě bez použití hmoždinky, která Vám zajistí pevnost spoje. Existuje mnoho druhů a velikostí a je dobré si zvolit tu správnou. V následujícím článku si představíme základní a nejpoužívanější typy hmoždinek.

Nejpoužívanější typy hmoždinek

• Univerzální
• Natloukací
• Do sádrokartonu
• Do polystyrenu
• Do betonu

Typ hmoždinky vybíráme zpravidla dle podkladu, do kterého budeme hmoždinku vkládat a tíhy, kterou bude nést. Mimo univerzálních hmoždinek si můžete zvolit i speciální do sádrokartonu, betonu, nebo polystyrenu. Tyto speciální hmoždinky nabízí daleko lepší vlastnosti ukotvení než ty univerzální.

Pokud již víme, jaky typ hmoždinky potřebujeme, musíme ještě zvolit správnou velikost. Čím větší průměr použijeme, tím bude vysledná nosnost hmoždinky větší.

V případě narušeného zdiva, v blízkosti rohů, nebo při zavěšení těžkého břemena jsou velmi užitečné tzv. chemické kotvy. Více se o nich dočtete v našem článku "Vše co potřebujete vědět o chemické kotvě".

Všechny hmoždinky dělíme na "s límečkem" a "bez límečku". Varianta s límečkem se následně ještě dělí na krátký a dlouhý límeček.

Hmoždinka bez límečku se používá zejména pro průvlačnou montáž, kde je potřeba docílit rovné dosedací plochy, protože díky bezlímečkové konstrukci zapadne celá do vyvrtané díry. Díky tomu nepřekáží při následné montáži různých předmětů, které jsou potřeba dorazit přímo na zeď.

U hmoždinky s límečkem je výhoda, že díky límečku nezapadne do předvrtané díry. Používá se tedy zejména u dutinových a děrovaných materiálů. Čím delší límeček zvolíte, tím lepší bude pevnost při následném kotvení.

Abychom mohli umístit hmoždinku, je nejprve nutné vyvrtat díru. Obecně platí, že průměr hmoždinky = průměr vyvrtané díry a hloubka musí být větší než délka hmoždinky. Na balení bývá často uveden i údaj, jakou velikost vrtáku budete potřebovat.

Výsledná nosnost hmoždinky je závislá na její velikosti a druhu stavebního materiálu, do kterého se vkládá. Zpravidla je udávaná výrobcem na obalu.

TIP

Do měkkých podkladů je možné vyvrtat o 1mm menší díru než je průměr hmoždinky, čímž docílíte ještě větší pevnosti a tedy i nosnosti. Hmoždinka se Vám navíc nebude při šroubování protáčet.

Hmoždinky do sádrokartonu

Pokud chceme na sádrokartonovou stěnu pověsit například obraz, postačí k upevnění háčku pouze hřebík. V případě připevnění něčeho těžšího, jako je polička nebo skříňka, je nutné už použít hmoždinku do sádrokartonu. Jsou na výběr plastové nebo kovové hmoždinky.

Hmoždinky do polystyrenu

Hmoždinky do polystyrenu jsou určeny pro upevnění lehčího břemene. Mají spirálovitý tvar a jsou dostupné v bílém provedení. Nosnost hmoždinky do polystyrenu se odvíjí od její délky a také dle výrobce. Orientačně je u délky 50mm možné maximální zatížení 8kg a u délky 90mm max. 12kg.

Dalším speciálním typem jsou talířové hmoždinky, které se používají k ukotvení polystyrenu, nebo i skelné vaty k fasádě. Jako krytka se následně používá polystyrenová zátka.

Co jsou natloukací hmoždinky

Natloukací hmoždinky lze využít do plných stavebních materiálů, jako je beton, plná cihla, kámen a jiné. Montáž natloukacích hmoždinek je velmi rychlá, využívá se zejména pro průvlečnou montáž. Nevýhodou je, že je výrazně nižší nosnost než u klasické hmoždinky.

Nejčastější použití natloukací hmoždinky:

• Upevnění profilů
• Uchycení lišt pro kabely
• Uchycení fólií, nebo plechů

Jak používat natloukací hmoždinky

Nejprve je nutné vyvrtat díru o velikosti průměru hmoždinky. Poté do otvoru vložíme natloukací hmoždinku s hřebem (hřeb je součástí hmoždinky) a kladivem zatlučeme. Montáž je tedy velmi rychlá a efektivní.